VÍTÁM VÁS NA SVÝCH STRÁNKÁCH

První biče vznikly již v neolitu a sloužily k lovu a chovu zvířat. Ve starověku se bič začal využívat i jako nástroj určený k trestání a posléze i mučení lidí. V této době také došlo k využití biče jako nástroje, kterým lze lidi (otroky) donutit k rychlejší práci.

Ve středověku se bič mimo zemědělství prosadil především v námořnictví , kde právě pomocí biče nutili dozorci galejníky k vyšším výkonům. Dále se pomocí biče vyslýchali odsouzenci.

Bič se někdy používal též jako magický nástroj. Práskáním biče se lidé snažili odehnat mračna a nepřízeň počasí.

 Bič je ruční pracovní nástroj, určený k ovládání dobytka. Biče se vyráběly prakticky po celém světě a podle způsobu užití vznikaly biče různé délky. Tím docházelo ke vzniku různých specializovaných bičů, které se pak vyvíjely nezávisle na ostatních druzích biče.

V dnešní době se bič především v Evropě, stává spíše sportovním náčiním. Prakticky se v Evropě využívají pouze biče určené k výcviku šelem v cirkuse  či koní. V ostatním světě je využití biče při pastevectví daleko rozšířenější, to platí nejen pro rozvojový svět, ale i např. pro USA.

ROZDĚLENÍ BIČŮ

Biče lze dělit podle několika základních vlastností, ani jeden z těchto způsobů není zcela vyčerpávající a ani jeden z těchto způsobů nepřevládá nad jiným. Vzhledem k délce používání biče a množství vzniklých bičů a jejich odlišnosti je nemožné najít nějaké přesné rozdělení. Nejčastěji bývají biče děleny podle konstrukce biče, způsobu, jak je bič používán, druhu ovládaného zvířete. Za méně častá dělení lze považovat např. dělení podle doby nebo místa vzniku, podle tvaru, způsobu výroby, materiálu nebo zdobení, atp., ačkoliv pokud se hovoří o určité skupině bičů, uplatňují se zpravidla právě tato dělení.

Bič se skládá z pevné části (bičiště) a volné části - těla biče. Pod pojem bič ale spadají i nástroje, u nichž jedna z částí není přítomna - parkurový bičík je tvořen pouze velmi pružným bičištěm (tenký kožený plátek na konci, zvaný hlídač, energii úderu nepřenáší), „hadí“ honácké biče naopak bičiště nemají vůbec. 

PROČ BIČ PRÁSKÁ

K charakteristickému prásknutí biče dochází, pokud koneček těla biče překoná rychlost zvuku – 332 m/s a vyvolá rázovou vlnu , nastává pak tzv. akustický třesk - prásk. Podobný efekt ovšem mnohem silnější slyšíme, když tryskové letadlo dosáhne nadzvukové rychlosti.Bič je tak první a nejstarší lidský nástroj schopný překonat rychlost zvuku.

KONSTRUKCE BIČŮ

Rukojeť biče

Rukojeť biče je ze dřeva, rákosu, nebo z kovové trubky. Jejich délka a průměr je dán druhem biče.

Americký bič má poměrně krátkou rukojeť (20-30 cm) a  poměrně tuhý přechod mezi pevnou a ohebnou částí biče.

Australský dvoudílný bič má poměrně dlouhou rukojeť (40-70 cm) a je spojen s tělem biče kloubem nebo poutkem.

Tělo biče

Tělo biče je složeno z jádra , vrchního opletu , nástavního řemínku a práskačky. Duše je u bičů velmi důležitá. Dává jim váhu, pružnost, udává jejich tloušťku a ovlivňuje spolu s rukojetí i jejich ovladatelnost. Mezi výrobci je jeho složení a výrobní postup nejvíce střežené tajemství. Dává totiž biči jeho vlastnosti.
Řemínkový vrchní oplet drží pohromadě jádro biče a dává biči finální ohebnost a vzhled. Důležitý je počet řemínků v opletu biče. Platí, že z čím více řemínků je bič pleten, tím je kvalitnější.

Dále se pak bič skládá z  nástavního řemínku dlouhého 70 – 90 cm, ten může být z  jednoho kusu nebo ze dvou spojených řemínků, první je o něco masivnější a na něj je napojený o něco slabší koncový nástavní řemínek.

Na úplném konci biče je pak práskačka, která vydává vlastní akustický třesk (bang). Na výrobu práskačky se nejčastěji používají umělohmotné tenké provázky, které se skrucují, nebo splétají.